Často se ptáme “jak”. Jak to udělat? Jak se posunout? Jak něco změnit? A je to jistě dobrá otázka, která nás směřuje a posouvá k tomu, co chceme. Nicméně koučovací přístup a vedení vision questů a mužských kruhů mě naučily, že je také dobré položit si otázku a hledat odpověď na to, co už ve svém životě dál nechci. Co potřebuji odstranit a vytvořit tím prostor pro něco nového. Něco, co už mi neslouží, čím sám sebe sabotuju a házím si klacky pod nohy.  

Při koučování se často setkávám s otázkou “Jak mám získat vnitřní sílu?” Takto položená otázka provokuje k odpovědím jako:

• trénuj svou mysl
• udržuj si disciplínu
• podívej se na to, co už umíš a znáš

Ne náhodou takové odpovědi připomínají doporučení fitness trenérů v posilovnách. A je to logické. Chci získat sílu? Tak musím trénovat. Případně se podívat, jaké činky už zvládnu unést, a od tohoto místa se odpíchnout dál.

Svou sílu v sobě všichni máme. Jen ji potřebujeme najít a podívat se na to, jak s ní zacházíme, kam ji směřujeme, co s ní děláme. A také na to, k čemu ji potřebujeme.

Jestliže například potřebuji najít sílu pro hledání nové práce a podání výpovědi ve stávající, objektivně vzato mám na to veškerou sílu, kterou potřebuji:

• napsat výpověď a předat ji kompetentnímu člověku
• napsat CV a posílat ho do firem, ve kterých by pracovat chtěl
• zaregistrovat se na portálech pro hledání práce
• chodit na pohovory
• rozhodit sítě atd.

Na tohle má sílu každý, kdo může ťukat do klávesnice, telefonovat a přemístit se z domova na místo pohovoru. Voila, tady je vaše vnitřní síla! Nebo ne?

Nejspíš vás nepřekvapí, že ne. Určitě máte vlastní zkušenost s tím, že tohle není jen o té fyzické síle či dovednosti. Je to taky o překonání toho, co tu fyzickou, mechanickou část procesu bojkotuje. Strach dát výpověď. Otázky typu:  

• Co když mě nebudou nikde chtít?
• Co když to jinde bude horší?
• Co když mě to nebude bavit?
• Co když prostě tuhle práci ztratím a žádnou jinou mít nebudu?

Tohle je taky síla. A je vaše. Jejím úkolem je zajistit vaše přežití. A jestliže se teď ve vaší práci nudíte nebo hádáte, ale zároveň máte co jíst, pít, máte střechu nad hlavou a nic vás teď neohrožuje na životě, je to status quo, který tato jiná síla brání. Chcete-li, nazývejte ji zónou komfortu. Z tohoto místa může dobrodružství v podobě hledání nové práce vypadat jako skok do paniky. Ohrožuje totiž příjem, který zajišťuje vaše přežití. 

A právě tady je prostor pro pojmenování toho, co už ve svém životě nechci. Obraťte ty otázky. Získejte je na svou stranu. Podívejte se na to celé z jiného úhlu pohledu. 

• co se stane, když tu budu pracovat ještě rok, dva, pět let?
• co když už nikdy nenajdu odvahu změnit místo?
• co když tu odborně zakrním?
• jak dlouho jsem ochoten/ochotná v tomto stavu být?
• když tady zůstanu, jak se budu cítit?

Pokud v odpovědích najdete protiváhu vašim strachům, gratuluju, našli jste zdroj své odvahy. A pokud se začnete soustředit na to, co a kdy potřebujete udělat za kroky a budete je skutečně dělat, zvládnete překonat vnitřní rezistenci ke změně. 

Na takový vnitřní proces nacházení této síly vám doporučuju zastavit se a klást si ty správné otázky. Zastavit se, když cítíte obavy, strach nebo dokonce prožíváte drama. V tom spočinutí hledejte jasnost. Odpovědi na dobré otázky. Pište si je, abyste se v tom stále necyklili, a abyste je i viděli.

Cítíte, že těch věcí, které vás brzdí, je moc? Že byste potřebovali generální vnitřní úklid, který lopatou vyháže to, co už vám neslouží, a zaseje semínka toho, co chcete do svého života pozvat? Takovým procesem vás provede vision quest – hledání vize. Během 10 dní restartujete svůj život a najdete jeho další směr. Probudíte v sobě sílu nechat za sebou to, co vás brzdí, a odvahu vykročit vstříc novému. Na to, co o vision questu řekli jeho účastníci, se můžete podívat zde.

Budu se těšit na kus naší společné cesty,

Petr Hadač